pokročilí tanečníci
počet účastníků: 16
jazyky: angličtina, francouzština, italština
cena: 2600 Kč/studenti 2000 Kč

Letizia Dradi

Letizia Dradi je významná italská baletka, choreografka a učitelka tance, která svoji taneční a choreografickou kariéru zahájila v roce 1992 v italském Urbinu s B. Spartim, V. Danielsem a D. C. Colonou.

Studovala hudební paleografii a filologii na univerzitě v Cremoně (Itálie) a v roce 2002 absolvovala studium lidových tanců v Laban Modern Educational Dance (Danzaeducatore © Mousike, Bologna).

Leticie Dradi uskutečnila několik turné po celé Evropě, Asii a Americe, kde vystupovala s významnými soubory: La Petite Bande v režii S. Kujikena, Le Concert des Nations od J. Savall, Doulce Mémoire, Dowland Consort J. Lindberg, Elyma G. Garrido, La Follia od G. Fabiano, Micrologus, Musica Fiorita od D. Dolci, La Risonanza od F. Bonizzoni, Les Jardins de Courtoisie, Risonanze od C. Chiarappa, Norsk Barokkorkester G. von deer Gotz, R. Lislevand, Orchestra Barocca Civica Scuola di Musica Claudio Abbado, Milano, R. Balconi.

Spolupracovala rovněž se souborem Il Ballarino v několika inscenacích, zejména v „l’Harmonie du Monde“, vinspiracích ze života Leonarda da Vinciho.

Přehled nejvýznamnějších odborných přednášek v oblasti historie tance:  Společnost historických tanců (USA), Accademia Vaganova (Rusko v Petrohradě), Université de Paris-Sorbonne (Francie), Mezinárodní historické taneční sympozium Burg Rothenfels am Main (Německo), Univerzita Bologna, Teatro San Carlo-Conservatorio Napoli (Itálie).

Uspořádala přednášky a taneční workshopy věnované tanci 15.–18. století pro děti a dospělé v Itálii (Conservatorio di Adria, Rovigo, Pesaro, Como, Brescia, Parma) a v zahraničí (CSI Lugano, Švýcarsko, Rigve International Summer Course, Norsko, Valtice, Česká republika, Belgie, Slovinsko, Paraguay, Indonésie).

program třídy

17. století představuje rozhodující epochu v historii společenského i divadelního tance.

V této době, která se vyznačuje hledáním bizarního i velmi exklusivního, nabízel tanec, jenž kombinuje různě originálně sdělované kódy, mnohočetné, často protichůdné použití a významy.

Tanec se na jedné straně stává výrazem vytříbeného ovládání a slušného chování v ušlechtilých tancích pro šlechtičny, ale také prvkem tělesné přípravy a výcviku pro rytíře. Síla a zdraví jsou účinky této dobové praxe.

Dva tance Fabritia Carosa v Nobiltà di dame jsou věnovány královnám Marii de Medici regina di Francia a Margherita d’Austria, regina di Spagna: Nuova Regina a Alta Regina, tance vyjadřující nejvytříbenější a nejvirtuóznější italský styl.

Další tanec Fabritia Carosa nás zavede do odlišného prostředí a kontextu. Je to Conto dell’Orco, známý příběh o zlobrovi. Tento příběh je vyprávěn ve slavné knize Giambattisty Basilea: Lo Cunto de li Cunti. Giambattista Basile (1575–1632) byl italský učenec a spisovatel barokní éry, který jako první použil pohádku jako formu lidového vyjádření, byl také nazýván neapolským Boccaccio.

Mnohé z tanců v pojednání Fabrizia Caroso a Cesare Negri jsou citovány v jeho sbornících (Basso delle Ninfe, Canario, Spagnoletta, Chiarantana, Chiarastella).

Z tohoto a dalších příběhů je zřejmé, že tanec nebyl provozován pouze šlechtou, ale byl v neustálém kontaktu s lidovou kulturou.

Díky studiím Athanasia Kirchera (1602–1680), který působil v barokním Římě 17. století a cestoval do Jižní Itálie, máme velmi důležitý informace o Tarantelle. Tarantella byl tanec, který zjednodušeně ochraňuje a pomáhá léčit nemoc posedlosti (tj. Kousnutí tarantulí). Pavouci jsou též zmíněni v popisu kroků Canaria ve francouzském pojednání Orchésographie Thoinota Arbeaua. Arbeau vysvětluje krokovou variaci tím, že si musíme představit rozdrcení pavouka. Ve skutečnosti jsou podobnosti mezi těmito dvěma tanci evidentní, jak po hudební, tak po choreografické stránce. Tyto skladby doprovází i použití kastanět v Itálii a Španělsku. Taneční a kultivovaná hudba se prolínají a přiživují se na lidových tradicích, což nám dává nové interpretace a nové pohledy do bohatého a zajímavého repertoáru.